Letecký snímek s navrženou úpravou (červeně).
Vzorový příčný řez z PD financované z grantu Královéhradeckého kraje.
Vzorový příčný řez navrhovanou tůní. Černou linkou znázorněn původní terén s upraveným tokem.Navržené litorální pásmo (do 0,6 m hloubky), stejně jako u rybníků, má dosahovat kolem 25 % plochy.Tak je dosaženo nejlepšího samočistícího efektu v nádrži. Vzniká totiž koloběh vody vyměňující se mezi zarostlým mělkým příbřežním pásmem a hlubší volnou vodou bez rostlin. Soupeřící mikroorganismy těchto dvou biotopů se navzájem likvidují a spotřebovávají i živiny, takže se voda čistí.
Dolní část Bučnického potoka, která nebyla technicky upravena (foto J. Malík, jaro 2010)
Doklad již opuštěného přístupu ke krajinnému inženýrství: tok zahlouben, narovnán, opevněn, bez vegetace, okolní pozemky odvodněny. Co jiného než povodně a sucho může takto zniřená krajina generovat? Střední řást toku B. p. navržená k RVT (foto J. Malík, jaro 2010).
Důsledky vyšší energie toku jeho napřímením – dnová a boční eroze (foto J. Malík, jaro 2010)
Jak stavebnici rozložila voda představu ovládání energie toku přírodě vzdáleným způsobem (foto J. Malík, jaro 2010). Foto pořízeno několik desítek metrů pod Lukavským rybníkem.
Lukavský rybníček při jarním tání 2010. Problém volné krajiny – minimum vodních ploch a mokřadů. Tato nepovolelná vodní plocha se stala útočištěm vzácných mokřadních druhů rostlin. Ty jsou ale ohroženy, neboť jakmile se protrhne hráz, umělý mokřad se vysuší. RVT oproti původnímu záměru prohloubit 2/3 plochy nádrže na návrh Správy CHKO Broumovsko vzhledem k výskytu druhů omezí zásah do biotopu na opravu hráze. (foto J. Malík, jaro 2010)
